Na začátku měsíce ledna se část naší skupiny vypravila do Japonska na návštěvu největšího patchowrkového festivalu – Tokyo International Great Quilt Festival, který se konal ve dnech 19.-22. ledna 2017 V Tokiu. Cesta se konala z podnětu Lady Charvátové, která organizuje putování za tradičním textilem a řemesly. Tuto výstavu navštíví až 300 000 návštěvníků a my měli tu možnost se jí také zúčastnit. Po příletu do Osaky jsme navštívili starobylé město Kjóto, kde jsme absolvovali kurz vyvazované batiky – shibori, prohlédli si Muzeum řemesel a dílnu na batikování indigem. V Tokiu jsme na výstavě patchworku viděli opravdu neskutečné krásné a pečlivě provedené textilní obrazy. Japonská práce je všude ve světě obdivována a typická právě pečlivostí, drobnými aplikacemi a velkými rozměry prací. Navštívili jsme císařskou svatyni Meidži a Tokijské muzeum umění. V bytě u japonské umělkyně paní  Yoshidy jsme se setkali s jejími žačkami a ukázala nám nejen svoji sbírku kimon, ale i práce své a svých kolegyň, nad kterými jsme zůstali v údivu stát – krása, přesnost, sladéné barvy, vysoká pracnost a hlavně velikost ! Každý quilt byl velký 2×2 m a jak je šijí v těch malých bytech, to nechápeme.

Šinkansenem jsme pak dojeli na sever do hor do města  Yonezawy, kde pro nás na jeden den otevřeli Muzeum sashika (vyšívací technika typická pro Japonsko) a zkusili si vytvořit malý obraz touto technikou. Vypadá to jednoduše, ale práce vyžaduje nesmírnou trpělivost a pečlivost.

Další zastávkou byla Kanazawa, město na západní straně ostrova Honšú, kde jsme strávili tři dny a viděli jednu z nejhezčích japonských zahrad,  zahalenou do sněhové peřiny. Také Muzeum malby na hedvábí, Muzeum divadla Nó, Muzeum třetího tisíciletí a uličku, kde bydlely gejši ve staré části města. Odtud jsme vyjeli do opravdových hor do vesnice Shiramine, kam jezdí Japonci lyžovat a kde bylo sněhu jako v Alpách. Bydleli jsme v tradičním hotelu, ve kterém se spí na matracích na zemi a přikrývky byly ozdobené vyvazovanou batikou, kterou jsme se učili v Kjótu. Tady jsme navštívili továrnu na zpracování kukel bource morušového, a to těch, které obsahují dvě housenky motýlka. Vzniká tak zamotané hedvábné vlákno, ze kterého se tká buretové hedvábí, velmi ceněné a vzácné. Mohli jsme si  na historických stavech každá utkat kousek vlastní tkaniny – už víme, jak to byla kdysi úmorná práce. Prohlédli jsme si šintoistický chrám, který byl postaven na počest posvátné hory Haxan. Ukázali nám i 500 let staré roucho, které se nosí pouze při slavnostních příležitostech.

Ze zážitků budeme ještě dlouho čerpat inspiraci pro svoji tvorbu a dokonce jsme už vymysleli projekt, kterým každá účastnice cesty ztvární svoje vzpomínky na Japonsko.