V březnu letošního roku jsme se vypravili na výlet do Barcelony. Chtěli jsme si prohlédnout město a navštívit výstavu patchworku v městečku Sitges, krásném přímořském letovisku asi 40 km jižním směrem. Tato výstava byla sice zrušena v den našeho odletu, ale i tak jsme měli úžasné zážitky.

Přes postupující vlnu koronaviru Evropou jsme ale stihli vše, co bylo naplánováno. Barcelona byla plná turistů, bylo krásné počasí a hned první večer jsme byli u barcelonské katedrály zasvěcené sv. Eulalii svědky koncertu pod širým nebem, árie ze světových oper předvedené operními zpěváky v gotických uličkách působily magicky.

Dopředu jsme si zajistili prohlídku katedrály Sagrada Familia, Parku Güell a koupili si vstupenky na koncert flamenga do Paláce katalánské hudby, který nás okouzlil svojí architekturou při minulých návštěvách města. Koncert byl sice zrušen, ale v útulné restauraci naproti budově jsme si pochutnávali na tapas – tento slavný španělský předkrm jsme ochutnali i v bývalé býčí aréně na Placa de Espanya, která byla přestavěna na obchodní dům.

Vyjeli jsme lanovkou na vrch Montjuic, prohlédli si vojenskou pevnost s vyhlídkou na Barcelonu, pak se občerstvili u Magické fontány, zurčící pod budovou Národního muzea katalánského umění.

Zprávy z domova byly překvapivé, v Čechách se zavřely školy a další ochranná opatření následovala v rychlém sledu. Vše jsme sledovali a mohli porovnávat s opatřeními ve Španělsku, tedy v zemi, která byla jedna z nejpostiženějších v Evropě. I když ohnisko epidemie bylo v Madridu, tak i v Barceloně život postupně ustával, ulice se vylidňovaly, lidé si zahalovali nosy a ústa.

Náš nedělní let zpět domů byl společností Vueling zrušen, ale i tak se nám podařilo koupit letenky na úterní dopoledne u společnosti Ryanar. V našem hotelu Peninsular nedaleko třídy La Rambla nám poskytli ubytování na další dvě noci, ovšem to už jsme byli v hotelu jediní ubytovaní a majitelka hotelu se k nám chovala velmi vstřícně. Ve městě se postupně zavírala všechna restaurační i ubytovací zařízení, po našem odletu již byly otevřeny jen tři hotely, kam byli soustředěni zbylí turisté.

Vrátili jsme se o dva dny později, než bylo původně v plánu, ale je možné, že to byl na dlouhou dobu poslední výlet, který jsme letos mohli mimo republiku absolvovat.

Užili jsme si přátelskou Barcelonu, stihli jsme si prohlédnout všechna hlavní turistická lákadla a na vlastní kůži si okusili dobrodružství s návratem. Později se ukázalo, že ne každý Čech měl takové štěstí s návratem do vlasti jako my. Ale už se těšíme na příští rok, výstava v Sitges bude i v roce 2021 a my se do Barcelony a Sitges vypravíme zase. Podívejte se na pár fotografií z výletu.

Ve dnech 1. – 4.  8. 2019 proběhl v anglickém Birminghamu velký patchworkový festival – The Festival of Quilts. Vypravili jsme se tam, abychom se potěšili kolekcemi quiltů z celého světa a obrovským množstvím prodávajících vše možné včetně literatury, vše pod jednou střechou a na jednom místě. Na výstavě byla spousta soutěžních kategorií – současný quilt, moderní quilt, quilty dvou autorů, tradiční quilty, quilty skupin, dětské quilty, kolekce SAQA a EQA a dále autorské kolekce. Zde se představila např. nám již známá Eszter Bornemisza, australská India Flint, Michael James, Aina Muze a další. V předváděcím prostoru jsme mohli několikrát denně vidět výsledky eko-printu a další práce s tiskem na látku i s použitím listů. Výstavní haly NEC jsou nedaleko letiště, blízko jsou i hotely, kde jsme bydlely, vše dostupné pěšky. A je zde i vlakové i autobusové nádraží, odkud je možno se vypravit do centra Birminghamu a prohlédnout si toto průmyslové multikulturní město. My jsme si ve středu města prohlédly budovu nákupního centra Selfridges, kterou projektoval Jan Kaplický. Obrovská budova je umístěna hned vedle budovy kostela z červených cihel, které jsou typické pro tuto oblasti. V tomto městě stojí často moderní budova těsně vedle historické, která se působivě odráží v její fasádě. Podívejte se na některé fotografie z tohoto inspirativního výletu. https://www.thefestivalofquilts.co.uk/ https://www.thefestivalofquilts.co.uk/winning-quilts-2019/
https://www.thefestivalofquilts.co.uk/competition-categories-prizes/ https://www.thefestivalofquilts.co.uk/things-to-do/the-galleries/

V březnu letošního roku jsme se vypravili na další exotický výlet, tentokrát do Indonésie. Cesta se konala z podnětu Lady Charvátové, která organizuje putování za tradičním textilem a řemesly.Nejdříve jsme viděli hlavní město Jakartu a navštívili památník, kde je uchována Listina nezávislosti Indonésie a měli možnost ji vidět. Kávu jsme si vypili v koloniální kavárně Batávia.

Vlakem jsme se přemístili do Pekalonganu na severu ostrova, města tradičního batiku a absolvovali kurz batikování a  eko-printu. Další den jsme navštívili Muzeum batiku a zkoušeli tisk voskem. Autobusem jsme se přemístili do Jepary a pak lodí na ostrov v souostroví Karimunjawa. Další navštívené město po návratu na Jávu bylo město Semarang, ve kterém bydlel básník Konstantin Biebl na své cestě na Jávu v roce 1926. Ostatně některé hotely, ve kterých jsme bydleli vypadaly, jako kdyby je Konstatnin Biebl opustil včera… Navštívili jsme Čínský chrám a stravovali se restauracích u silnic s místními obyvateli.

Ve městě Surakarta (Solo) jsme viděli noční představení Ramadány s gamelanovým orchestrem a prohlédli si bleší trh. U města Joyakarta jsme navštívili hinduistický chrámový komplex Prambanan a budhistický komplex Borobudur z 8.  a 9. století n. l.

Celý pobyt na Jávě byl zážitek, na který se nezapomíná, ostatně podívejte se na několik fotografií.

V sobotu 13. října 2018 jsme byli na výletě v Jindřichově Hradci a navštívili jsme Dům gobelínů. Chtěli jsem se seznámit s tvorbou Marie Hoppe Teinitzerové, zakladatelce textilních uměleckých dílen v Jindřichově Hradci. Prohlédli jsme si prostory Domu gobelínů s aktuální výstavou gobelínů Jaroslavy Pěšicové, viděli jsme, jak se opravují koberce z vily bratří Čapků a obdivovali jsme expozici věnovanou práci dílny Marie Hoppe Teinitzerové, ve které byly realizovány tapiserie podle návrhů předních výtvarníků. Ředitelka Domu gobelínů Mgr. Rita Škodová nás provedla  po městě a ukázala nám budovy, ve kterých práce této osobnosti vznikaly. Jsme rády, že jsme se mohli seznámit s životem a dílem této emancipované ženy, od jejíhož narození uplyne v příštím roce 140 let.

Ve dnech 13.-16.9. 2018 jsme jako téměř každoročně navštívili již 24. ročník European Patchwork Meeting v Sainte-Marie-Aux-Mines ve Francii. Vždy nás  výstava překvapí něčím novým, letos to byla třeba zajímavá expozice s kočkami, protože toto téma jsme šili pro zámek Lnáře v loňském roce. Quilty malých rozměrů byly pojaty s humorem a nadsázkou.

Ohromily nás úžasně zpracované quilty japonské umělkyně Shizuko Kurohy, protože byly šity ručně a ručně proquiltovány. Domácí umělkyně Sophie Debazac ušila rozměrné quilty inspirované barvami a tvary pouště,  quiltař Danny Amazonas z Taiwanu zase používá koláže s látek Kaffee Fassetta, z jeho barev nás přecházely oči.

Naši známá Eszter Bornemicza, která vystavovala i v Praze,  ušila novou kolekci, inspirovanou životem ve městě a jeho nad i podzemními sítěmi. A patchworkářky z Keni přivezli exotická zvířata ve všech možných provedeních.

Velkou polemiku vzbudil mezi námi James Hunting z Anglie, který se hraje se lnem, ručně vystřihuje jednoduché tvary a opět je všívá na jiná místa, ručně prošívá  různé geometrické tvary a jak nám řekl, chce, abychom si při prohlížení jeho obrazů kladli otázky. Ty nás opravdu napadaly, co tím měl autor na mysli ?

A  nelze nepřipomenout, že ve skupině SAQA letos vystavovaly dvě české kolegyně – Jana Haklová a Bára Bartošová, což je velký úspěch českého quiltu. Do kolekce je vždy vybíráno z velkého množství quiltů a ve velké konkurenci se obě rozhodně neztratily. Letošní téma bylo „Roční období“ a vystavené práce byly opravdu vynikající.

Na výlet jsme si letos vyjeli až na Mt. Honeck do výšky 1300 m.n.m., pohledy na rozervané srázy pod námi byly nezapomenutelné. Už se těšíme na další ročník, výlet do Alsaska je vždy inspirativní.

Výstava v Berlíně je vždy velmi inspirativní. Jsou tam vždy k vidění nejen různé druhy  textilních technik, ale i netradiční bižuterie,  barvení přírodninami i rzí, nunofilcování a pomůcky a materiál k výrobě všech těchto vystavených exponátů.  Jako vždy byla velmi zajímavá kolekce malých quiltů, letos ve fialovo-žluté kombinaci. Aplikované quilty představili odborníci z Káhiry, pletené quilty už známe, jsou zhotovované na kulatých jehlicích z vlny, ale plést se dá i z drátu. Jako vždy nás dostaly zajímavé pokrývky hlavy, z vlny i nepromokavého materiálu do deště.

Podívejte se s námi na fotografie z jednotlivých expozic.

Na začátku měsíce ledna se část naší skupiny vypravila do Japonska na návštěvu největšího patchowrkového festivalu – Tokyo International Great Quilt Festival, který se konal ve dnech 19.-22. ledna 2017 V Tokiu. Cesta se konala z podnětu Lady Charvátové, která organizuje putování za tradičním textilem a řemesly. Tuto výstavu navštíví až 300 000 návštěvníků a my měli tu možnost se jí také zúčastnit. Po příletu do Osaky jsme navštívili starobylé město Kjóto, kde jsme absolvovali kurz vyvazované batiky – shibori, prohlédli si Muzeum řemesel a dílnu na batikování indigem. V Tokiu jsme na výstavě patchworku viděli opravdu neskutečné krásné a pečlivě provedené textilní obrazy. Japonská práce je všude ve světě obdivována a typická právě pečlivostí, drobnými aplikacemi a velkými rozměry prací. Navštívili jsme císařskou svatyni Meidži a Tokijské muzeum umění. V bytě u japonské umělkyně paní  Yoshidy jsme se setkali s jejími žačkami a ukázala nám nejen svoji sbírku kimon, ale i práce své a svých kolegyň, nad kterými jsme zůstali v údivu stát – krása, přesnost, sladéné barvy, vysoká pracnost a hlavně velikost ! Každý quilt byl velký 2×2 m a jak je šijí v těch malých bytech, to nechápeme.

Šinkansenem jsme pak dojeli na sever do hor do města  Yonezawy, kde pro nás na jeden den otevřeli Muzeum sashika (vyšívací technika typická pro Japonsko) a zkusili si vytvořit malý obraz touto technikou. Vypadá to jednoduše, ale práce vyžaduje nesmírnou trpělivost a pečlivost.

Další zastávkou byla Kanazawa, město na západní straně ostrova Honšú, kde jsme strávili tři dny a viděli jednu z nejhezčích japonských zahrad,  zahalenou do sněhové peřiny. Také Muzeum malby na hedvábí, Muzeum divadla Nó, Muzeum třetího tisíciletí a uličku, kde bydlely gejši ve staré části města. Odtud jsme vyjeli do opravdových hor do vesnice Shiramine, kam jezdí Japonci lyžovat a kde bylo sněhu jako v Alpách. Bydleli jsme v tradičním hotelu, ve kterém se spí na matracích na zemi a přikrývky byly ozdobené vyvazovanou batikou, kterou jsme se učili v Kjótu. Tady jsme navštívili továrnu na zpracování kukel bource morušového, a to těch, které obsahují dvě housenky motýlka. Vzniká tak zamotané hedvábné vlákno, ze kterého se tká buretové hedvábí, velmi ceněné a vzácné. Mohli jsme si  na historických stavech každá utkat kousek vlastní tkaniny – už víme, jak to byla kdysi úmorná práce. Prohlédli jsme si šintoistický chrám, který byl postaven na počest posvátné hory Haxan. Ukázali nám i 500 let staré roucho, které se nosí pouze při slavnostních příležitostech.

Ze zážitků budeme ještě dlouho čerpat inspiraci pro svoji tvorbu a dokonce jsme už vymysleli projekt, kterým každá účastnice cesty ztvární svoje vzpomínky na Japonsko.