Indonéský batik

Indonéský batik Indonéský batik je proces zdobení textilií tradiční technikou, kdy se postupným nanášením vosku na látku a následným barvením vytvářejí složité vzory. Vosk se nanáší buď razítkem ze svinutého měděného plíšku nebo speciálním nástrojem zvaným cantingem, který vytváří jednotlivými kapkami vosku charakteristické tečky. Po každém nanesení vosku se látka obarví, po uschnutí se znovu na již obarvená místa nanese vosk a látka se ponoří do další, tmavší, barevné lázně. To se opakuje stále dokola, podle počtu použitých barev. Na závěr se látka vypere v horké vodě a vosk se tím odstraní.
Obě metody jsme měli možnost vidět na vlastní oči během putování po Jávě v roce 2019. Tento výlet s názvem Za batikem na Jávu zorganizovala a připravila Lada Charvátová v roce 2019. V navštívených dílnách razítkovali látku převážně muži, ženy se věnují spíše práci s cantingem, která je náročná na přesnost a trpělivost. Naše pokusy o tuto techniku byly neumělé, někdy skončily i nehodou s horkým voskem. Museli jsme pak ocenit velkou zručnost místních žen. Složité vzory se předkreslují tužkou na látku. Každý motiv batiku má svůj význam, historii a původně i oblast, kde se tiskl a nosil. Některé vzory mohli nosit jen příslušníci královské rodiny, některé dávají svému nositeli sílu a růst, jiné symbolizují víru ve vesmírný zdroj energie. Oděvy z batikových látek všech vzorů se nosí nejen při každé slavnostní příležitosti, ale velmi často i ve všedních dnech.
Dne 2. října 2009 byl indonéský batik zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Konflikt s Malajsií, která batik také prohlásila za své kulturní dědictví, vyvolal velký zájem o tuto techniku, vzniklo spoustu nových vzorů a batik se začal nosit každý pátek a každoročně i 2. října, který byl nazván Dnem batiku. Za centrum jávského batiku je považováno město Pekalongan, kde je Muzeum batiku, ve kterém jsme viděli všemožné vzory a techniky ze všech konců Indonésie i z celého světa. Každý den si tam školní děti mohou vyzkoušet, jak se na látku voskem tiskne a odnesou si vlastnoručně namalovaný kus látky. Tímto způsobem se utužuje tradice, která v současné době zaměstnává statisíce Indonésanů. Průmyslová výroba, kdy se vzory tisknou na látku laserem, tvoří dnes téměř 50 % indonéské produkce batiku a je daleko levnější a tím i dostupnější. Na kráse jim to ale neubírá a jsou někdy k nerozeznání od ručního tisku. Důležité je, že se tradice uchovává a indonéský batik stále žije.
Informace o technice batiku jsem čerpala z diplomové práce Mgr. Michaely Tomanové s názvem Indonéský batik – kulturní fenomén mezi tradicí a propagandou. Mimo jiné vystudovala na Filozofické fakultě indonéštinu a na Jávě určitý čas žila. Podílela se také na přípravě našeho výletu na Jávu a z Indonésie dováží originální ručně barvené látky, ostatně podívejte se na její stránky.

http://batik-hati.cz/

Tento příspěvek o batiku i ekoprintu je uveden v následujícím odkazu:

Zpracovala: Naďa Harbichová a Andrea Landovská

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *