Naše přípravy pokračovaly celé prázdniny. Scházeli jsme se pravidelně 1-2x týdně a zkoušeli jsme si na vzorku zaslaném z Belgie stehy a techniku. Každá z nás je zvyklá vyšívat trochu jinak, tak jsme si ustanovili šest garantek, které už mají s vyšíváním zkušenosti a ze začátku budou u každé naše práce. Tím bude zajištěna jednotná kvalita a druh použitých stehů. Od září začínáme vyšívat tapiserii naostro, každá podle svých časových možností a aspoň jednou týdně 2 hodiny. Musíme vyzkoušet, jak dlouho nám zabere vyšít určitý motiv, abychom věděli, zda stíháme či ne. Času je relativně dost, do konce roku 2021, ale nikdy nevíme, co se může stát. Do tabulky si nyní zapisujeme termíny a v knize návštěv se uvádí, kdo, kdy a jak dlouho pracoval, abychom si mohli spočítat, kolik hodin jsme na tapiserii strávili. Podívejte se na fotografie našich prvních stehů.
Letošní ročník hudebního festivalu Smetanova Litomyšl se konal sice v komorním duchu, ale na jeho velikosti a zájmu návštěvníků to nic nezměnilo. Ve zkráceném termínu od 2. do 12. července se uskutečnilo více jak 30 koncertů, užili jsme se krásný týden při poslechu převážně české hudby a to i v netradičních prostorách, jako je zámecké divadlo, kaple nebo zámecká konírna. Přátelské město nabízí zajímavé výstavy, láká i opravené Portmoneum s malbami Josefa Váchala, Klášterní zahrady umožňují přenos některých koncertů. Náměstí v Litomyšli je čítanka historie, protože domy jsou ozdobeny deskami s připomínkami na slavné obyvatele, ve městě žil a tvořil např. Alois Jirásek, žila zde Magdalena Dobromila Rettigová, poslední dny svého života zde prožila Božena Němcová, v areálu zámku je přístupný byt Bedřicha Smetany. Olbram Zoubek má stálou výstavu svých soch v podzemí zámku.
Stojí za to navštívit i nedaleký hrad Svojanov a město Polička, kde je možný výstup na věž kostela, kde hudební skladatel Bohuslav Martinů prožil prvních 11 let svého života.
Kdo do města zavítá, neprohloupí. A pokud navštívíte pražírnu kávy Caffe Delizia v ulici Ropkova nedaleko věže na hlavním náměstí, můžete se podívat na jutové quilty, které byly ušity přímo pro tento prostor. A zdobí ho dodnes a pražírna vzkvétá, přeji ji hodně štěstí !
Zapsala: Naďa Harbichová
Caffe Delizia
Caffe Delizia
Toulovcovo náměstí
Hrob M.D. Rettigové
Festivalové zahrady
Chrám Nalezení sv. Kříže
Zámecké nádvoří v Litomyšli
Jutové quilty
Světnička B. Martinů v Poličce
A pohled B. Martinů na Poličku, s kousky zachovalých hradeb
Milá děvčata, naše první setkání nad šitím tapiserie se může uskutečnit v pondělí 27. července v 17:00 hodin. Sejdeme se ve Vzdělávacím spolku uměleckých řemesel, Holečkova 61, Praha 5. https://vsur.cz Je to buď tramvají z Anděla směr Plzeňská jedna zastávka Malostranský hřbitov, pak nahoru ulicí Na Čečeličce, nebo autobusem č. 176, zastávka Holečkova.
V živém přenosu dne 29. 5. 2020 v rámci Maker faire Prague v Bellus Gallery představily Alena Zemanová a Dana Spurná projekt spolku Deky z lásky, jehož předsedkyní je Dagmar Hulmáková. https://www.makerfaireprague.online/
Tohoto projektu, který trvá od roku 2012, se mohou zúčastnit všichni, kdo mají rádi šití a chtějí se podílet na dobré věci. Cílem je šít deky pro děti nemocné nebo chronicky nemocné nebo jinak vážně postižené ve věku 0 až 16 let. Darovaná deka pak provází dítě na jeho další cestě a měla by mu poskytnout radost z dárku a pocit bezpečí, který je do deky zašit. Součástí darované deky jsou vždy i polštářky pro další děti v rodině, aby i ty měly radost z ručně šitého dárku. Jak bylo vidět na ukázaných dekách, jsou rozměrné a krásně barevné, některé motivy jsou plastické, vystupují z deky a dají se uchopit a ohmatat. Každý projekt je určený pro konkrétní dítě a na stránkách si můžete přečíst, jak velkou radost obdarovaným dětem i jejich rodičům a sourozencům udělali. Podívejte se na stránky Deky z lásky a zapojte se do tohoto krásného šití.
Andrea Votrubcová přestěhovala svůj obchod s látkami na Klamovku, nedaleko stanice tramvaje č. 9, 10 ,15, 16, a 26 – Klamovka, 5 minut od stanice metra Anděl. Adresa: Plzeňská 3352/156, 150 00 Praha 5 Otevřeno bude v neděli 28. 6. od 10 – 18 hodin a v pondělí 29. 6. od 9 – 12 a od 13 – 18 hodin. Na všechny látky bude poskytnuta 5 % sleva a ke každému nákupu bude malý dárek. Přijďte se inspirovat ! https://www.berninacentrum-av.cz
náš dubnový výlet do Belgie se nemohl kvůli epidemii koronaviru uskutečnit, ale stala se spousta nových věcí, o kterých vás chceme informovat. 1. Hotový výtvarný návrh od akademické malířky Markéty Laštuvkové byl předán do Assenede k barevnému ztvárnění. Spolu s ním jsme poslali do Belgie i obsah kapitoly, ze které jsme námět obrazu čerpali. S naším návrhem jsou velmi spokojeni a doufám, že se bude líbit i vám. 2. Byli jsme požádáni o pomoc s hledáním jidiš verze příběhu Floris ende Blancefloer, který jsme s pomocí Filozofické fakulty UK dohledali a do Belgie poslali. 3. Byli jsme informováni, že v roce 2018 proběhl v městě Mulhause ve Francii tematický seminář za účasti odborníků z evropských univerzit, jehož obsahem byl děj knihy a jeho různé jazykové verze. Bohužel nebyl včas dodán obsah českého vydání, byli jsme tedy opět požádání o pomoc. Tentokrát abychom přeložili knihu (244 stran) a obsah jednotlivých kapitol přeložili do některého světového jazyka. Tento úkol již byl nad naše síly, tak jsme se obrátili na Ústav románských studií Filozofické fakulty UK s žádostí o pomoc. Po osobním vysvětlení celého projektu nám byla přislíbena odborná překladatelská pomoc. 4. V měsíci červnu nám z Assenede pošlou náš hotový návrh předkreslený na lněné tkanině s vlněným materiálem pro vyšívání a my už konečně můžeme začít. Vyšívací rám nám již byl z Belgie poslán. 5. Podařilo se nám vyřešit i poslední problém, a to je prostor, kde bude moci být vyšívací rám dlouhodobě umístěn a kam budeme moci chodit dle svých časových možností tapiserii vyšívat. Je to v Praze 5 nedaleko křižovatky Anděl. 6. Jak nás průběžně belgická strana informuje, jejich vyšívací dílnu navštívila vloni belgická královna Paola a oni byli velmi potěšeni jejím zájmem o tento projekt. I my stále pátráme, kdo by zaštítil tento projekt v České republice, máte-li nějaké náměty, sdělte nám je.
Jsme rádi, že jsme součástí tohoto evropského projektu, podívejte se na fotografie z návštěvy královny Paoly a zhodnoťte náš výtvarný návrh. Vychází ze snu, který měl Floris o tom, jak se potápí v bouři na moři a vidí krásnou nahou dívku, která mu podá meč, aby zahnal zlého ducha, který stahuje jeho loď do hlubin. A když se probudil, meč ležel na jeho lůžku.
Připravujeme společné setkání zájemců o vyšívání tapiserie, o termínu a místu našeho setkání vás budeme informovat, stále je tento projekt otevřen pro další zájemce.
Indonéský batik Indonéský batik je proces zdobení textilií tradiční technikou, kdy se postupným nanášením vosku na látku a následným barvením vytvářejí složité vzory. Vosk se nanáší buď razítkem ze svinutého měděného plíšku nebo speciálním nástrojem zvaným cantingem, který vytváří jednotlivými kapkami vosku charakteristické tečky. Po každém nanesení vosku se látka obarví, po uschnutí se znovu na již obarvená místa nanese vosk a látka se ponoří do další, tmavší, barevné lázně. To se opakuje stále dokola, podle počtu použitých barev. Na závěr se látka vypere v horké vodě a vosk se tím odstraní. Obě metody jsme měli možnost vidět na vlastní oči během putování po Jávě v roce 2019. Tento výlet s názvem Za batikem na Jávu zorganizovala a připravila Lada Charvátová v roce 2019. V navštívených dílnách razítkovali látku převážně muži, ženy se věnují spíše práci s cantingem, která je náročná na přesnost a trpělivost. Naše pokusy o tuto techniku byly neumělé, někdy skončily i nehodou s horkým voskem. Museli jsme pak ocenit velkou zručnost místních žen. Složité vzory se předkreslují tužkou na látku. Každý motiv batiku má svůj význam, historii a původně i oblast, kde se tiskl a nosil. Některé vzory mohli nosit jen příslušníci královské rodiny, některé dávají svému nositeli sílu a růst, jiné symbolizují víru ve vesmírný zdroj energie. Oděvy z batikových látek všech vzorů se nosí nejen při každé slavnostní příležitosti, ale velmi často i ve všedních dnech. Dne 2. října 2009 byl indonéský batik zapsán na seznam nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Konflikt s Malajsií, která batik také prohlásila za své kulturní dědictví, vyvolal velký zájem o tuto techniku, vzniklo spoustu nových vzorů a batik se začal nosit každý pátek a každoročně i 2. října, který byl nazván Dnem batiku. Za centrum jávského batiku je považováno město Pekalongan, kde je Muzeum batiku, ve kterém jsme viděli všemožné vzory a techniky ze všech konců Indonésie i z celého světa. Každý den si tam školní děti mohou vyzkoušet, jak se na látku voskem tiskne a odnesou si vlastnoručně namalovaný kus látky. Tímto způsobem se utužuje tradice, která v současné době zaměstnává statisíce Indonésanů. Průmyslová výroba, kdy se vzory tisknou na látku laserem, tvoří dnes téměř 50 % indonéské produkce batiku a je daleko levnější a tím i dostupnější. Na kráse jim to ale neubírá a jsou někdy k nerozeznání od ručního tisku. Důležité je, že se tradice uchovává a indonéský batik stále žije. Informace o technice batiku jsem čerpala z diplomové práce Mgr. Michaely Tomanové s názvem Indonéský batik – kulturní fenomén mezi tradicí a propagandou. Mimo jiné vystudovala na Filozofické fakultě indonéštinu a na Jávě určitý čas žila. Podílela se také na přípravě našeho výletu na Jávu a z Indonésie dováží originální ručně barvené látky, ostatně podívejte se na její stránky.
Součástí programu výletu na Jávu, byla i možnost vyzkoušet si techniku, které se říká ekoprint. Jedná se o přenesení barvy z rostlin přímo na tkaninu, my jsme v rámci kurzů použili bavlnu, ale ještě lépe tyto přírodní barvy absorbuje hedvábí a vlna. Od pradávna lidé zkoumali, jak si obarvit látku na svůj oděv, takže rostliny, z jejichž pomocí toho lze docílit, jsou víceméně známé. Všichni známe barvení indigem, které se prvně objevilo v Číně. Ve starém Řecku se barvilo šafránem, mořenou barvířskou, květy granátového stromu, dubovou kůrou i borytem barvířským. I u nás roste výborná rostlina jménem škumpa, se kterou se barví na žluto, dále bez černý, dubová kůra, ale i zmíněný boryt barvířský, či mořena barvířská, která patří mezi nejstarší a nejužívanější barviva v Evropě i v Indii. K tomu, aby barva dobře obarvila látku, slouží takzvaná mořidla, která jsou velmi důležitá. Tato oblast je samostatným vědním oborem, použité mořidlo mění výsledný odstín, někdy velmi markantně. Může to být např. kamenec nebo modrá skalice, ale dobře poslouží i železitý roztok ze starých rezatých předmětů. Ekoprint vychází z těchto známých faktů, ale pracuje se s přímým přenesením šťávy z rostlin, květů i listů na textilii. Na Jávě jsme vyzkoušeli přenesení barvy a tvaru listů přímo, tak, že jsme list zabalený v přeložené látce roztloukali na tvrdé podložce kladívkem. Je to činnost velmi uklidňující až meditační, ovšem musíte velmi kontrolovat sílu vytloukání. Některé jsme si na svých dílech způsobily dírky. Další způsob, se kterým nás naše lektorka seznámila, byl efektnější. Na pruh mokré, namořené látky se položí listy či květy rostlin, po délce se látka přeloží a pevně se nabalí na dřevěný nebo plastový váleček (trubka, klacík). Nakonec se pevně a hustě ováže provázkem, aby látka pevně přilnula k rostlinám. Následuje vaření v páře, na Jávě ve starém barelu nad ohništěm, na nádvoří dílny, tady ve starém hrnci na vyřazeném knedlíkovém pařáku. Já jsem po návratu v Čechách použila dobře vypranou bavlněnou látku, kterou jsem zbavila všech škrobů vypráním v horké sodě. Listy a květy, které jsem si natrhala v přírodě, jsem na několik hodin namočila do železitého roztoku, připraveného prostým namočením rezatých hřebíků či klíčů ve vodě a přidáním pár lžiček octa. Pak jsem vařila v páře 1 – 2 hodiny, nechala vychladnout, vyschnout a pak rozbalila. Doporučuji trpělivost, horká pára se v dobře utaženém balíčku drží docela dlouho ! Výsledky jsou vždy překvapivé, protože záleží na použité rostlině, mořidle, kvalitě použité látky, délce vaření, dokonce i na roční době, protože se množství barviva v rostlině mění během sezony. Je ale dobré se připravit na to, že výsledek může připomínat nic neříkající fleky – i to patří k dobrodružství objevování! Nakonec stačí jen promyslet, k čemu by mohly látky ozdobené neobvyklými vzory sloužit, zda k ušití kabely, taštičky nebo ke tvorbě textilního obrazu – quiltu. Zvolila jsem poslední možnost, a na přiložených fotografiích se chci pochlubit quilty již hotovými. Na dalších obrázcích vidíte i různé vzorky obarvené technikou ekoprintu, připravené k dalšímu zpracování, které mi půjčila paní Hana Pražákové z Kutné Hory. Ta experimentuje s touto technikou již dlouho, a úplně jí propadla.
Hrajte si s námi a pošlete nám svoje poznatky a fotografie svých prací, zveřejníme je na našich stránkách!
Jak na ekoprint se můžete podívat v následujícím odkazu:
Z prostor Bellus gallery se v rámci Maker Faire Prague v pátek 29. 5. 2020 od 16 -19 hod. a v sobotu 30.5.2020 od 9-12 hod. uskutečnily živé přenosy, ve kterých se představili jednotlivé lektorky a další osobnosti, které předvedli svoje práce a techniky.
V neděli 24. května jsem se vypravila na výlet do Kutné Hory navštívit naši kamarádku Hanku Pražákovou, která se věnuje patchworku, a se kterou jsme v roce 2019 měly společnou výstavu ve Spolkovém domě.
Zastihla jsem ji na její krásné zahradě, kde vytváří kokedamy. Jde o speciální způsob pěstování rostlin, pocházející z Japonska, který se vyvinul z bonsají, ale je jednodušší. Kořenový bal rostliny se zabalí do vlhkého rašeliníku a obalí se směsí substrátu do tvaru koule. Poté se koule obalí mechem a zajistí provázkem či nití, místo zalévání se nechává nasáknout vodou v misce. Dále se Hanka věnuje přírodnímu barvení, což znamená, že zkouší pomocí květů i listů rostlin obarvit a potisknout bavlněné látky, ze kterých potom vytváří textilní obrazy. Této technice se říká eko-print a v posledních letech se začala objevovat na všech výstavách patchworku a textilního umění. Někdy se vám na látku otisknou celé listy, jindy jen barevné skvrny podle použitých květin, mohou vzniknout i fantazijní obrazce, které můžete dotvořit dle vlastního uvážení. Je to zábava i dobrodružství, jedná se o velmi rozmanitou, inspirativní a tvůrčí techniku plnou překvapení.
Nabízíme pár fotografií z tvorby Hanky Pražákové i z nádherného centra města, kde se v současné době připravují k otevření terasy pod kostelem sv. Jakuba s přístupem k říčce Vrchlice. V Galerii středočeského kraje až do konce června běží pozoruhodná výstava Jiřího Trnky s hracím prostorem pro děti v prostoru půdy, kde si dospělí i děti mohou zahrát a připomenout krásné Trnkovy knížky i filmy.
Od 25. 5. 2020 je též obnovený provoz v kutnohorských památkových objektech, tak si nenechte návštěvu tohoto krásného města ujít. Naďa Harbichová
